Úvahy a povídky:

Otevřené vyznání Duše.

Jmenuji se „ Duše“. Jsem stará, prastará a nepamatuji si, kolikrát jsem byla mužem či ženou. Teď je to ale v podstatě jedno, jsem už jen pouhá myšlenka, idea nebo jak mi říkáte éterická bytost, čistá energie. Nemám nic, nejsem vidět ani cítit a jsem už na tzv. „Druhým břehu“. Jen když po mě někdo touží, dokážu vzít na sebe tělo toho, koho člověk miloval nebo mu byl hodně blízký. To je má úžasná výhoda. Nikdy nejsem stejná a to mne baví.

Dokonce si ho mohu vybrat. Je to úplně jednoduché. Získá si mě vždy ten, jenž na mě neustále myslí, volá a s neutichující vírou, láskou čeká. Pak si mě zaslouží a já si s ním mohu popovídat. Sice ze začátku jen ve snech, ale jak se čím dále více prolínáme, čímž se i duchovně přibližujeme, může se stát i zázrak a on mě uvidí. Nebo lépe řečeno uvidí toho, koho chce a po kom touží. Maminku, tatínka, babičku, dědu, sestru, bratra, dceru, syna, milenku, milence atd. ….

Je jich hodně, já jsem však pořád jen jedna duše. Miluji všechny, kdo o mě stojí, pomohu všem, kdo mě potřebují. Pokud mám volno, to znamená málo víry od živoucích i já odpočívám. Nechávám své nic jen tak proplouvat vesmírnou prázdnotou, a když je mi smutno, najdu si barevný, příjemný, teplý a vřelý svět.

Také se mohu stát chytřejší, pokud uznám za vhodné být ještě dokonalejší. Proto se musím znova narodit. To je však moc práce a bolesti. „Au au“ už jen ta představa bolí. Stačí si vzpomenout na lidský život, na to jak se musím zase učit chodit, pak mluvit a nakonec i vydělávat peníze na živobytí. Není to snadné. A nakonec když už mám pocit, že to vše zvládám a dokážu, pic ho… přijdou bolesti, nemoc, protože už zase stárnu. Musíte uznat, že proti mojí věčnosti je lidský život docela fofr.

A co ještě všechno navíc musím k tomu stihnout? Uznejte, není mi jako duši lépe? Proč se musím pořád vracet? Tolik trpět? Tolik se rozvíjet? Bohužel či bohudík - i já mám nad sebou něco nebo někoho vyššího. Vy ho nazýváte Bohem, Otcem, Universem. Pro mě je to dokonalý, drahý a moudrý učitel. Také rádce, kterého se snažím poslouchat, neboť se i já chci stát jeho součástí. Když se mi za Vámi nechce a je čas, dá mi to pořádně najevo nu a Vy se to včas dozvíte. Nebo aspoň jeden z Vás, no přece ten, kdo si mě přivolá. Takže vážení a milí, už čekám…

                                                                                                      Vaše Duše.